B00-B99

Sicilský drak. Černý vytváří na g7 mocného „dračího“ střelce, což vede k některým z nejslavnějších a nejtaktičtějších partií v historii šachu.

Útok Levenfishe. Raná Whiteova f4, navržená k rozdrcení Draka dříve, než se stihne plně rozvinout. Je extrémně ostrá a nebezpečná.

Flexibilní poziční přístup proti Drakovi. Bílý se zaměřuje na kontrolu středu a omezování typických průniků pěšců černého.

Klasický drak. Bílá se přirozeně rozvíjí a rošuje na královské straně, což vede k poziční a méně explozivní hře než jugoslávský útok.

Teoretická hlavní linie klasického draka. Bílý si udržuje mírnou, ale stabilní výhodu díky lepšímu prostoru a aktivitě figur.

Jugoslávský útok. Bílý připravuje přímý útok na královské křídlo rošádou na královské křídlo a tlačením pěšce h. Je to nejobávanější zbraň proti Drakovi.

Kritická varianta jugoslávského útoku, kde černý brzy rošáduje. Obě strany zahajují totální útoky na opačných křídlech, což vytváří napínavý závod.

Bílý umístí střelce na c4, aby zabránil černému v průniku d5. Toto je nejoblíbenější a nejagresivnější způsob, jak hrát jugoslávský útok.

Hlavní linie jugoslávského útoku. Vysoce teoretická a konkrétní bitva, kde si hráči často pamatují tahy až do hlubin hry.

Nejmodernější a nejostřejší větev jugoslávského útoku. Zahrnuje velké oběti a neuvěřitelnou taktickou složitost pro obě strany.